P. S.

Žalman

1:Stála G#u vrátek tC#maj7ichá a smG#7ířená,
jen vítr bC#ušil do drátBů jak do cimbD#álku,
já chtěl nG#azpátek k nC#maj7í se vrBmátitB7 
a věděl, žC#e zas prohrávBám dívčí vD#álku,
do jedné z kBmomor svýho sC#rdce mě na jeden zG#ápad zamykG#7á,
proč se mi z C#údolí a hBor tam od ní tC#maj7ěžko utíkG#á.
R:Tak se nemrač, lBmásko, že se rC#áno s nocí ztrG#ácím,
třeba jednou, lBmásko, postavC#mím ti velkou mG#áj,
nezapomeň, lBmásko, že i jC#á se v zimě vrG#acím,
pak nám budou, lBmásko, pod peřC#minou srdce tG#át.
2:Chtěl bych zase jít tou její krajinou,
ochutnat sladkých koláčů spadlých až z nebe,
její slzy pít, když se tak bála,
že bez boje zas prohrává mě vedle sebe,
na dráty vítr smutně hraje, když si mě rosou vyprovází,
proč se mi z údolí a hor tam od ní těžko odchází.
Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte
Datum vytvoření :2013-12-20T21:53:39.794+00:00
Výsledky hledání: